Lucie Patka Slauková

06.05.2022

Nejprve musím říci, že jsem se cítila velmi poctěna, když mě tehdy Rut Kolínská oslovila, zda bych jí se sítí a jejím spoluzaložením tehdy ještě s Jitkou Hermannovou pomohla. Bylo to velmi tvůrčí prostředí, hnutí mateřských center se rozrůstalo a my jsme v podstatě každý týden řešily koordinaci a pomoc, návody pro nová centra. Bylo nám jasné, že dříve nebo později musí vzniknout jakási střešní organizace, která bude poskytovat servis už na profesionální úrovni. Pořádaly jsme vzdělávací semináře, roční shromáždění, vždycky to bylo absolutně nízkonákladové a svépomocí, ale asi o to víc to všechny z počátku bavilo. I naše práce byla zpočátku (a hodně dlouho) dobrovolná, což jsme tehdy nevnímaly nijak úkorně, ale postupně s přibývající agendou se množství práce i času zvětšovalo, že už bylo potřeba i hledat finance. Psaly jsme velké množství žádostí o grant, ale zpočátku se nám dostávalo podpory spíše mimo naši zemi, a sice z Německa a USA, což bylo pro nás moc důležité.

Měla jsem moc ráda právě ona setkání na regionální, republikové nebo mezinárodní úrovni, kdy jsem cítila, jak silné mohou ženy být a vždy mi to dodávalo množství energie.

Postupně jsem získala sebevědomí, odcházela jsem z organizace, kde byl stabilizovaný rozpočet, který tehdy už čítal několik milionů ročně, věděla jsem, že jsem Síti dala sama ze sebe maximum a musela jsem už jít dál. Musím dodat, že jsem se později, kdy jsem působila v byznysu, dozvěděla, že můj základ v poctivé práci v neziskovce je vidět. A mé okolí to oceňovalo a oceňuje.

Díky, Rut, Jitko a všechny skvělé a silné ženy za to, že jste a že jsme spolu mohly pracovat a být!!!