Slávka Nejedlá

Síť sehrála jednu z nejdůležitějších, možná až iniciačních rolí v mém životě. Už při zakládání a provozování mateřského centra na konci devadesátých let to byla jízda. S nemnoha zkušenostmi, získávanými za pochodu, v nestabilním a nečitelném prostředí, bez výraznější podpory města a nulové podpory od státu. Ale Síť - pod vedením Rut Kolínské - později výrazně přispěla k žádoucím změnám i k rozvoji mateřských center po celé republice. Státní správa, kraje i místní samosprávy nás také díky činnosti Sítě postupně začaly brát na vědomí. Problémy rodin s malými dětmi se dostávaly do popředí zájmu a úřady začaly hledat možnosti, jak se podílet na jejich řešení a dokonce - jak na tato řešení finančně přispívat.

Práce v Síti mi hodně mi dala a jen málo vzala. Přinesla skvělé pracovní i osobní zkušenosti, z kterých čerpám dodnes. Mezi kolegyněmi jsem také našla pár dobrých, celoživotních přítelkyň, za což jsem moc vděčná. Několik let jsme byly všechny prací pro Síť úplně pohlcené a to je úžasná zkušenost. Když máte pocit, že děláte něco opravdu smysluplného, odráží se to v energii, která z vás vyzařuje, a lidé kolem to cítí. A stejný pocit hluboké a naplňující smysluplnosti od té doby potřebuji v každé pracovní nebo dobrovolné činnosti.

Zajímavé pro mě také bylo sledovat určité paralely mezi fungováním místní neziskové organizace, velké celostátní Sítě a například obecního zastupitelstva. Tam všude je pro "dobro celku" nutné, aby se lidé z různých prostředí, s různými názory a vzděláním i různými životními zkušenostmi, dokázali domluvit. Aby dokázali artikulovat, jak by řekl Václav Havel, své názory a návrhy a pokusili se najít shodu nebo demokratickým hlasováním rozhodli, jak budou dál společně postupovat. A to se samozřejmě někdy dařilo lépe a někdy hůř. V tomto směru to pro mě byla velká škola a někdy jsem byla nucena vykročit ze své komfortní zóny ne o krůček, ale o mílový krok (například při mnoha jednáních na krajském úřadě, při natáčení rozhovorů v rádiu nebo pro jihočeskou televizi, při vedení týmu spolupracovnic a dobrovolnic, nebo při řešení různých konfliktů či nedorozumění). Byla to zkrátka nejen osobní, ale i občanská škola.

Uvědomuji si také, že Síť jako celek, svou dlouholetou činností a podporou rodin a prorodinné politiky, výrazně přispěla k postupnému budování občanské společnosti, k vyššímu sebevědomí a sebeuvědomění mnoha žen a k lepším podmínkám pro rodiny s dětmi. A jsem moc ráda, že jsem dvanáct let mohla být součástí toho všeho, díky.